Je ze sedmi dětí Petra Hapky, které měl slavný muzikant s pěti ženami. Haštalovou maminkou je Ingeborg Radok Žádná, hudebnice a rektorka Akademie múzických umění v Praze – rodiče se sice nevzali, ale vydrželi spolu čtrnáct let. Když skladatel v roce 2014 zemřel, bylo Haštalovi sedmnáct let. Hudbu měl rád, ale nebyl si jistý, jestli by se jí chtěl živit – spíš ji chtěl mít jako koníčka. Táta ho v novinových rozhovorech chválil jako výjimečně hudebně nadaného syna. Haštal vystudoval fonetiku a obecnou lingvistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a skladbu studoval nejprve na Konzervatoři Jaroslava Ježka a potom na Akademii múzických umění.
Loni se v jeho pracovním životě sešly tři důležité události: složil první operu Až tu všichni budou, vyhrál soutěž Reading Lessons v projektu Prague Offspring Pražského jara a pro dva symfonické orchestry zaranžoval některé otcovy písně v rámci oslav jeho nedožitých osmdesátin. Po vítězství v Reading Lessons složil skladbu A Lay in the Dive, kterou třicátého května provedl špičkový frankfurtský ansámbl Ensemble Modern.
Fotili jsme na sídlišti Písnice, protože Haštal miluje staré nezateplené paneláky – a těch je dnes v Praze už jen hrstka. „Líbí se mi ta estetika, rád na sídlištích trávím čas. Je ale pravda, že jsem v paneláku nikdy nežil – kdyby jo, třeba bych to vnímal jinak. Rád se toulám po Praze a objevuju různý zajímavý zákoutí,“ říká. Haštal Hapka měl před rozhovorem pro Esprit prosbu, které jsme nakonec vyhověli: přál si mít své přímé řeči v rozhovoru v hovorové češtině.
Když jsem u táty byl, vždycky jsem věděl, co budeme dělat. Dívali jsme se buď na Jamese Bonda, nebo Toma a Jerryho, pak jsme jeli do nějakýho vetešnictví. Potom mi koupil nějakou hračku, povozil mě jaguárem a šel jsem domů.
Máte rád paneláky, ale jste taky velký fanoušek tramvají. Co vás na nich fascinuje?
Mám je rád od dětství. Chodil jsem často ven s babičkou, protože máma hodně pracovala a s tátou jsem nikdy nežil. Vždycky jsem si na orientačním schématu vybral nějakou konečnou tramvaje a tam jsme ten den jeli. Projezdil jsem tak celou tramvajovou síť, znal jsem všechny typy tramvají, všechny zastávky – a tak to mám dodneška. Mám v tom takový lehce přiautističtělý sklony. Obecně mám moc rád různý přístroje a systémy – nemám o nich technický vědomosti, ale líbí se mi. Taky proto miluju mapy, různý grafíky, tabulky, prostě kategorizaci věcí.
