- Information
- AI Chat
M. Hunt - Dějiny psychologie
Masarykova univerzita
Related Studylists
PsychologiePreview text
Dějiny psychologie
Morton Hunt
1. část - Předvědecká psychologie
Protopsychologové (3)
Racionalisté
• Descartes
- „prvním velkým psychologem moderního věku“ (Robert Watson) –> první osobnost od Aristotela, která přišla s novou psychologií
- myšlenka, že k filosofickým pravdám dospěje přísnou matematickou logikou –> vznik racionalistické filosofie
- Rozprava o metodě (1637), Principy filosofie (1642), Svět (1633)
- vše, o čem lze pochybovat se musí odmítnout -> tyto věci považuje za falešné –> musí být ale něco, co je za falešné považuje –> „myslím, tedy jsem“
- lze si představit existenci bez těla, ale ne neexistenci vůbec –> myslící „já“ je odlišné od těla –> dualismus těla a mysli
- vrozené ideje vnějšího světa
- lidské chování vysvětloval na základě mechanicko-hydraulické teorie - životní energie proudí z mozku nervy (které jsou duté)
- i některé duševní jevy (paměť) přisuzoval oné životní energii, duši přísluší čistě racionalita
- smyslové podněty vytvářejí tlak na smyslové orgány, tento tlak je přesměrován do mozku a tím vyvolává určitou tělesnou reakci –> „reflex“
- vzájemné ovlivňování těla a mysli přisuzoval epifýze - tělo tu tak v duši vyvolává různé vášně (láska, strach, touha,...)
- šest primárních vášní (emocí) - láska, nenávist, touha, radost, smutek, údiv
- tvrdil, že člověka lze studovat za pomoci přírodních věd x. duše stojí mimo dosah vědeckých metod
• Spinoza
- používal čisté dedukce k odvozování podstaty světa
- všechno dění (tělesné i duševní) má předcházející příčinu –> determinista
- svět, včetně lidské duševní aktivity, je podřízený přírodním zákonům a lze mu porozumět
- nejzákladnější lidskou pohnutkou je sebezáchova
- určil tři základní vášně (city) - radost, smutek, touha
- tvrdil, že mezi tělem a myslí neprobíhá žádná interakce
Empirikové
- odmítání Descartesova učení o vrozených idejích
- mysl se rozvíjí empirickými prostředky
• Hobbes
- první z anglických empirických psychologů
- determinista a materialista
- všechny duševní aktivity musejí být způsobeny pohybem atomů v mozku a nervovém systému jako reakce na pohyb atomů v okolním světě
- v lidské mysli není představa, která by nebyla vyvolaná smyslovými orgány
- pokus vysvětlit, jak se smyslové vjemy mění ve vyšší duševní procesy (pozůstatek vjemu v mysli vytváří vzpomínku/zkušenost)
- první asocianista -> každá myšlenka vyvolává myšlenku jinou, která není zcela nahodilá - tento sled může být volný i řízený (snaha se na něco rozpomenout)
• Locke
nazýván „otcem anglického empirismu“
snažil se popsat duševní procesy, které jsou pochopitelné samotnou lidskou myslí
naše vnímání je subjektivní a neodráží věrně objektivní hodnoty
mysl je při narození „nepopsaný list“, na který píšeme zkušeností
dva zdroje idejí (vjemy, abstraktní pojmy,...): počitky a reflexe - smyslové orgány předávají mysli počitky (= jednoduché ideje) a z nich mysl vytváří „reflexivní ideje“ (odraz vlastních schopností vnímat, myslet, srovnávat,...)
mysl vytváří na základě rozdílnosti jednoduchých ideí ideu složitější –> „bělost“ = vlastnost společná více věcem (plachta, mléko,...), kterou dostaneme vylučováním jejich rozdílů
primární a sekundární kvality - primární = neoddělitelné, bez ohledu na to, jak se věc mění (vytváří jednoduché ideje tvrdosti, velikosti, tvaru,..) - sekundární = neexistují v objektech ve formě, v jaké je vnímáme, ale jsou počitky, které v nás vyvolávají primární kvality objektů (barva,...)
jsou-li ideje odvozeny z našich vjemů, známe to, co vnímáme, ale ne realitu
oddělil psychologii od filozofie a přiblížil ji vědě
Berkeley
byl by člověk, který se narodil slepý a později získal zrak, schopen pouze zrakem rozlišit krychli od koule? -> podle Berkeleyho ne, prostorové úsudky se učíme zkušeností
analýza jednoduchý zážitků ve vztahu k zásadnějším zkušenostem
vnější svět známe jen z vjemů - jak tedy víme, že opravdu existuje? - existuje je to, to vnímáme („být vnímán znamená být“) –> vševědoucí pozorovatel Bůh vidí celý svět, to díky němu existuje
Hume
jediným základem vědy o člověku (= psychologie) by měla být zkušenost a pozorování
celá mysl se skládá z vjemů (při zkoumání „já“ vždy narazím na konkrétní vjem)
dojmy (vjemy/počitky) x. ideje (tytéž za nepřítomnosti objektu - vzpomínky) –> z těchto jednoduchý prvků se vytvářejí složité a abstraktní ideje –> kvality, kterými mysl utváří asociace = podobnost, blízkost, vztah příčiny a následku (asociace na těchto základech je podle Humea základní princip myšlení) (tvrdil však, že příčinnost a následek nelze vnímat)
Empiricko-asocianistická škola
díky redukci duševních procesů na vnímání a asociace nedokázali osvětlit vyšší fenomény (vědomí, usuzování, řeč, nevědomé myšlení,...)
ignorovali (kromě Hobbsovy atomistické teorie) fyziologii duševních jevů
Hartley se zabýval každým jevem jak z duševní, tak i fyziologické stránky
jednoduché zákony asociací nepostačí k vysvětlení složitých duševních funkcí
Mill - existují je počitky a ideje, které spojování tvoří složitější
Mill ml. - složité ideje jsou syntézou jednodušších, mající jiné vlastnosti než ony jednoduché
Bain - mysl není nepopsaným listem - máme reflexy, instinkty, bystrost
Německý nativismus
- navazují na Descartese (dualismus, nativismus)
- Leibniz
- žijeme v nejlepším z možných světů
- monády (duchovní, nekonečně malá základní složky substance) svou kumulací utvářejí složité duševní funkce –> různé úrovně vědomí
- „apercepce“ - vrozenými způsoby jsme schopni si uvědomit různé nevědomé vjemy a porozumět jim („vrozené ideje“ ve smyslu způsobů, jak porozumět zkušenostem)
- Kant
- realitu kolem nás jsme schopni pochopit a vztah mezi vnějšími věcmi poznat ze zkušenosti
- zkušenost říká „co je“, ale ne „jak to je“ –> nikdy nemůže poskytnout obecnou pravdu => obecná pravda je na zkušenosti nezávislá (2+2=4 nevíme ze zkušenosti, ale ze samotné podstaty struktury naší mysli)
- lidská mysl není nepopsaným papírem ani sumou vjemů - je nástrojem, který uspořádává chaos zážitků a přeměňuje ho ve vědění –> po tomto uspořádání smyslových informací o nich
–> otázka, je-li jedinečnost těchto informací dána samotnými nervy nebo oblastí mozku, kam počitky směřují - rozhodl se pro teorii specifických nervových energií –> jeho studenti však dokázali, že každý nerv vede stejný druh informace a druh zážitku určuje až místo zakončení nervů v mozku
- Müller dokázal, že do mozku se přenáší nervové impulzy, nikoliv drobné napodobeniny počitku (jak se věřilo do té doby)
E. Weber
- jedny z první skutečných experimentů v psychologii
- zkoumal na studentech různé smyslové vjemy (přibližoval konce kružítka k sobě, dokud student už nebyl schopen rozpoznat dva vjemy)
- zkoumal celý smyslový systém, ne jen orgány, ale i způsoby, jakými je mozek interpretuje
- zjišťoval minimální dotykový podnět pro vyvolání počitku na různých částech těla
- „nejmenší rozdíl mezi dvěma podněty, které můžeme vnímat není pevně stanoven, je subjektivní“
- S.R. (sotva rozlišitelný rozdíl) - čím větší je počáteční hmotnost, tím větší musí být rozdíl pro poznání změny (zjišťoval ale s.r. i u jiných případů - linky, teploty,...) => Weberův zákon (první kvantitativně přesný vztah mezi světem fyziky a psychologie
H. von Helmholtz
- všechny fenomény, včetně nervových a duševních, mohou být objasněny na základě fyzikálních principů
- experimentální výzkum nervových přenosů, barevného vidění, sluchu, vnímání prostoru
- vynalezl oftalmoskop (pozorování sítnice)
- postavil fyziologii na newtonovský základ
- měření rychlosti, kterou se nervový vzruch přenáší nervovými vlákny (+ důkaz, že ony impulzy jsou elektrochemické povahy)
- F. Donders - předpoklad, že interval mezi podnětem a reakcí se skládá z nervového přenosu a času, který zaberou myšlenkové procesy –> kvantitativně změřil čas myšlenkových procesů
- domníval se, že sítnice musí mít tři druhy receptorů (červená, zelená, modrá) => trichromatická (Young-Helmholtzova) teorie
- upozornil na rozdíl mezi počitkem (podrážděním smyslového orgánu) a vjemem (smysluplná interpretace počitku)
- sestrojil brýle s prizmatickou čočkou –> mozek si po určité době zvykne na změnu ve vnímání obrazu a přizpůsobí se
- téměř veškeré vědomosti a myšlenky jsou výsledkem interpretace smyslové zkušenosti myslí
- odpůrce nativismu - otázka trojrozměrného vnímání - stereoskopické brýle
G. Fechner
- snaha o důkaz spojení hmotné + nehmotné složky
- vyvinul výzkumné metody, které používá experimentální psychologie ve prospěch materialistické teorie
- panpsychická teorie –> v celém světě existuje s hmotou spojené vědomí
- snaha o nalezení matematického vztahu mezi silou podnětu a intenzitou počitku (myslel, že tím dokáže jednotu těla a mysli) –> návaznost na Webera - čím větší intenzita podnětu, tím větší je třeba rozdíl mezi nimi („stupňovité narůstání intenzity počitku je výsledkem dvojnásobků intenzity podnětu) - Fechnerův zákon (upravená rovnice Weberova)
- metoda limitů –> zjištění prahového podnětu vysíláním podnětů vzrůstající intenzity, dokud
je pozorovaný není schopný rozeznat (a naopak)
- metoda konstantního podnětu –> čas od času prezentuje identické podněty a na základě odpovědí subjektu usoudí pravděpodobnost, s jakou si pozorovaný skutečně všimne rozdílu
- metoda přizpůsobení –> badatel upravuje srovnávací podnět, dokud se subjektů nezdá identický s podnětem standardním => vyvolal zájem svými experimentálními metodami
- metoda limitů –> zjištění prahového podnětu vysíláním podnětů vzrůstající intenzity, dokud
je pozorovaný není schopný rozeznat (a naopak)
Wundt a samotný vznik psychologie (5)
Podmínky a samotný vznik
- 1879 provádí Wundt, Friedrich a Hall experiment pro Friedrichovu disertační práci –> Wundt ono místo poté nazývá svým soukromým institutem => první psychologická laboratoř
- 1883 byla laboratoř výrazně rozšířena a stala se oficiálně Psychologickým institutem
- Wundt = první vědec, který lze nazvat psychologem (ne filozofem zabývajícím se psychologií)
- Wundt obnovuje metodu introspekce, která se pod vlivem empirických fyzikalistů a mechanistů přestala užívat + zastává názor, že duševní procesy lze studovat experimentálně
- již na konci šedesátých let byl Wundt znám pro svou snahu propojit fyziologii a duševní procesy
- lze ale namítat, že psychologii nevytvořil Wundt, ale celkové klima společnosti 19. století (Darwin - srovnávací psychologie, Comte - sociologické studie, ...)
Wundt jako osobnost
- v mládí nebyl Wundt dobrým žákem, ani na univerzitě se zpočátku nesnažil
- spolupráce s Müllerem a hlavně Helmholtzem ho soustředila směrem fyziologické psychologie
- 1862 - Příspěvek k teorii smyslového vnímání -> psychologie může být vědou pouze tehdy, bude-li založena na experimentálním výzkumu a že je mysl možné experimentálně studovat
- stále více do svých fyziologických přednášek přidával prvky psychologie
- 1873/4 - Principy fyziologické psychologie –> „Dílo, které zde předkládám veřejnosti, je pokusem vytyčit novou oblast vědy.“ - úspěch tohoto díla ho dostal do Lipska
První experimenty
- první experimenty se netýkaly dnes zásadních témat (učení, myšlení,...)
- studují své reakce na různé frekvence úderů metronomu –> trénink introspekce - ta ja ale přesná a kontrolovaná - omezuje ji na „elementy“ psychického života (= bezprostřední, jednoduché vjemy a pocity vyvolané zvuky, světlem, barvami,...)
- měřili reakční čas na různé podněty (buď pouze reakci na čistý zvuk, nebo reakci na vjem jím vyvolaný)
- nyní tvrdí, že experimentálně jdou studovat jen počitky, vjemy či pocity a souvislost mezi nimi (nikoliv vyšší duševní funkce)
- nejvýznamnější experimenty zkoumaly čas, který vyžadují zvláštní duševní procesy a jejich vzájemné působení
- některé studie se zabývaly hranicí mezi percepcí (zaznamenání jevu na periferii vědomí) a apercepcí (vědomé zapamatování a poznání jevu)
- výzkum asociační doby (jak dlouho trvá mysli asociovat slovo se slovem jiným)
Wundtovská psychologie
považoval se za systematika psychologie (jeho systém je však obtížně vysvětlitelný)
jeho psychologie je bez „ústředního tématu“
=> opakuje se však téma:
- psychofyzického paralelismu (= mysl nemůže existovat mimo tělo, vědomí existuje souběžně s činností nervové soustavy)
- řazení psychologie k přírodním vědám (experimentální studie) nebo vědám o lidském duchu (ostatní teorie)
- nejzákladnější poučkou jeho psychologie je, že vědomé procesy se zakládají na základních počitcích a pocitech bezprostředních prožitků, které se spolu automaticky spojují
- volní jednání = produkty apercepčního činitele, který volí jistý způsob myšlení a jednání
- bezmyšlenkovité činy jsou také výsledkem volní činnosti = impulzivní
- činy, které jsou výsledkem složitějších duševních procesů = záměrné
stavěl se proti praktickým aplikacím psychologie, odsuzoval jiné užití introspekce než jeho, odmítal dětskou psychologii, neumožňoval práci se zvířaty (nelze u nich introspekce), zavrhoval francouzský výzkum užívající hypnózu a sugesci, pohrdal osobněji zaměřenou Jamesovou psychologií
vyvrátil teorii, že paměť lze cvičit
za nejdůležitější výzkumnou metodu považoval naturalistickou introspekci (pozorování myšlenek a pocitů tak, jak se nám skutečně jeví), ale připouštěl, že introspekce může vést snadno k omylům
stále však zkoumal jen vědomé procesy (ještě si neuvědomovali, kolik duševních procesů se děje nevědomě)
introspekce = retrospekce (mysl se ohlíží zpět a sděluje, co právě zažila)
významný zdroj jeho psychologických myšlenek byla jeho interpretace lidského chování => psychologizování (jakkoliv nelze považovat za vědeckou metodu)
později přednášel i o aplikace psychologie v pedagogice
byl prvním Američanem, který věnoval pozornost Freudovu dílu a později se účastnil i jeho přednášky
založil „Americkou společnost pro parapsychologický výzkum“
Myšlenky prvotřídního psychologizátora
Funkcionalismus
- vyšší duševní procesy se vyvinuly díky svým sebezáchovným funkcím - musíme se ptát, jaké funkce vykonávají
- „funkcionalismus“ se dá použít jen pro některé části jeho psychologie
- pravým předmětem psychologie je podle něj introspektivní analýza „stavů mysli“
Podstata mysli
- nepřijímal klasický dualismus (že mysl je samostatnou entitou, nezávislou na těle)
- nejedná se o pouhé děje vyvolané vnějšími vlivy, ale o duševní stavy, které vzájemně působí jeden na druhý a řídí se vlastními kauzálními zákony
- otázka vztahu těla a mysli by měla být odložena stranou - jejím úkolem by měl být popis a vysvětlení psychických procesů (usuzování, pozornost, vůle, představivost, myšlení, paměť,...)
Proud myšlení
- nepovažoval vědomí za věc, ale za funkci nebo proces
- „Vědomí umožňuje organismu přemýšlet o minulém, současném a budoucím stavu věcí a s takto doženou předvídavostí plánovat dopředu a přizpůsobovat chování okolnostem“ => hlavní poslání vědomí - přežití
- vědomí není sérií spojených zážitků, není rozkouskované - je pospolité, plyne
Já
- existuje „osobní já“, které odděluje mé vědomí od ostatních a které ví, že já jsem stále stejné já
- Co je zdrojem pocitu „jáství“? - „podobnost mezi součástmi kontinua pocitů tvoří skutečnou a prokazatelnou osobní identitu, kterou pociťujeme“
- psychologie nemusí předpokládat pozorovatele nebo duši, která sleduje vědoucí mysl a podporuje pocit identity –> hypotéza substaniciálního principu (duše) je pro psychologii postradatelná
Vůle
- vůle = vědomý proces, který řídí záměrné pohyby (produkuje nervové impulzy, které vyvolávají svalové pohyby)
- Jak vůbec docházíme k záměru něco vykonat? - klíčovým faktorem je přísun informací a zkušeností o naší schopnosti dosáhnout vytouženého cíle
- „Volba, kterou myšlenku opominout a které věnovat pozornost, je aktem vůle“ => mysl je příčinou chování, prostředníkem vztahu příčiny a následku, ne pasivním mechanismem reagujícím na vnější vlivy - záměrná činnost pramení ze svobody vůle
- problém svobodné vůle je neřešitelný na psychologických základech
Nevědomí
některé činnosti vykonáváme samovolně, automaticky –> „vědomí opouští všechny procesy, který nemají velký význam“ (nemusíme na ně myslet)
předjímá selektivní pozornost - nevěnování se obvyklým vjemům
všechno poznání je ale nějak a někde vědomé
uznával, že se jisté duševní stavy odehrávají mimo primární vědomí (v té době pokrok)
Emoce
emoce nejsou to, co způsobuje tělesné příznaky, ale je to nervový systém, který reaguje na vnější podněty a vyvolává tyto symptomy, a teprve naše vjemy těchto projevů jsou emoce („cítíme lítost, protože pláčeme) => James-Langeova teorie
později však teorie prokázána jako chybná (tělesné reakce nejsou dostatečně specifické, aby mohly být zdrojem jednotlivých emocí)
praktické využití - do té míry, do které kontrolujeme fyziologickou reakci na podnět, jsme schopni ovlivnit i emoci
Jamesovské paradoxy
často si protiřečil, což však pomohlo nastínit problém z obou stran a připravilo ho pro budoucí badatele
pravděpodobně menší vliv, protože nevytvořil ucelený systém, nezaložil školu,...
jeho práce se stala základem pedagogické psychologie
jako člen Národního výboru pro duševní hygienu se zasloužil o rozvoj psychiatrických léčeben a vyškolení odborníků v oboru duševního zdraví
Sigmund Freud, badatel v hlubinách (7)
Rozporuplná osobnost
- jeho vliv na psychologii, psychoterapii a celkové západní smyšlení samo o sobě přesahuje všechny ostatní
- někdo ho dnes vyzdvihuje do nebes, jiní ho považují až za podvodníka
- jeho objev „dynamického nevědomí“ je některými považován jen za ucelení poznatků jiných
- snaha zbavit sexualitu předsudků (sám byl ale sexuálně zdrženlivý), sám sebe prý zbavil psychoanalýzou všech neuróz (trpěl však ale několika neurotickými příznaky)
Cesta k neurologii
- z chudé a neakademické rodiny
- 1873 se hlásí na lékařskou fakultu ve Vídni – začíná se ale orientovat spíše na fyziologickou psychologii
- 1881 získává lékařský doktorát a zanedlouho začíná studovat i neurologii, ve které vyniká
Počátky terapií
- přátelství s úspěšným lékařem a fyziologem Breuerem - právě on ho seznámil s „Annou O.“ –> ta měla po smrti otce hysterické projevy, ze kterých ji Breuer léčil hypnózou a jejím volným výkladem myšlenek - když se v tomto stavu upamatovala na vznik neurotického příznaku, tak vymizel
- 1886 si otevírá ordinaci jako specialista na neurologické a mozkové poruchy (po krátké průpravě u Charcota v Salpêtrière)
- zpočátku léčil neurózy jako neurologické poruchy (např. elektroterapií), ale později začíná naplno využívat posthypnotické sugesce (až se pacient probudí, symptom bude pryč), což ale bylo pro pacienta jen dočasné řešení, proto začíná užívat hypnózu k vyprávění o traumatických událostech
- s Breuerem přichází se zcela psychologickým vysvětlením hysterie - potlačené trauma do nevědomí, které se mění na energii, čímž tvoří symptomy
Vynález psychoanalýzy
- 1902 jmenován mimořádným profesorem, založili Středeční psychologickou společnost (která se později rozrůstá o např. A. Adlera nebo O. Ranka a s profesurou mu zlepšuje financí stránku) => 1908 se společnost stává „Vídeňskou psychoanalytickou společností“
- Psychopatologie všedního života (1901), Tři eseje o teorii sexuality (1905) - 1. sexuální úchylky jako následek pokřiveného vývoje / 2. všichni lidé jsou od narození zvrácení, ale správným vývojem je perverzita zvládnuta / 3. vývoj sexuality v dospívání a odlišení mužské a ženské osobnosti na základě anatomických rozdílů
- 1908 konference k výročí založení Clarkovy univerzity (tam mu naslouchal např. W. James), která ho proslavila
- konflikty ve Vídeňské psychoanalytické společnosti (s Adlerem - nesouhlas s úlohou sexuality ve vývoji –> na ten má vetší vliv postavení a „komplex méněcennosti“ + ženy nezávidí mužům penis, ale společenské postavení a výhody, Jungem - nesouhlasil se sexuálním původem neuróz + myšlenka kolektivního nevědomí, Rankem - zdroj úzkosti je trauma zrození a pohlavní pud touhou navrácení do lůna)
- jeho psychologie však neříká nic o vědomých procesech a behavioristickém pojetí
- mezi válkami zažil největší období slávy - „Einstein psychologie“
- v posledních letech trpěl rakovinou a musel kvůli nacistům emigrovat do Londýna
Rozšíření dynamické psychologie
mezi lety 1900-1923 rozšířil a pozměnil své teorie, s ničím novým ale nepřišel
Novorozenecká sexualita
sexuální pud je přítomen již u novorozence –> myslí tím ale obecnou touhu po smyslné rozkoši všeho druhu
orální - anální - falické stádium (tyto polymorfní instinkty jsou později nasměrovány na genitální sexualitu s partnerem)
chybná výchova může dětský vývoj ke genitální sexualitě zablokovat - dítě zůstává na raném stupni vývoje (např. orální - posedlost jídlem, kouřením,...)
Pozdější stadia sexuálního vývoje
ve falickém stadiu (3-6 let) dítě vytuší typ osoby, která by mohla zabezpečit sexuální uspokojení (ideálním modelem je rodič opačného pohlaví) –> oidipovský komplex, který je nebytný pro charakterový vývoj: chlapec - touha po matce => láska k ní, nepřátelství k otci => ztotožnění dívka - trpí závistí penisu, láska k matce => nepřátelství, protože nemá takový strach z ublížení jako chlapec (už „ztratila“), její oidipovské komplexy vůči otci se tolik nepotlačí
zhruba v pěti letech přichází latentní stadium, kdy jsou děti osvobozené od úzkostí způsobených sexuálním instinktem
zhruba ve dvanácti letech přichází fáze genitální - přijatelná náplň sexuálních tužeb láskou jiné osoby (která je však často podobná „zapovězenému objektu“ sexuální lásky)
na první pohled povrchní teorie se tedy zabývá konflikty mezi zralostí a dětskostí, instinktivními touhami, přáním a realitou - které vedou ke správnému povahovému vývoji
Struktura psychiky
id - ego - superego
id - nevědomé a primární procesy, pudové požadavky (sebezáchova, sexualita a agrese) - funguje na principu slasti
ego - funguje na základě sekundárního procesu myšlení, není zcela oddělené od id a přemisťuje tam zpět určitý obsah, schopné sebekritiky a sebekontroly, z větší části však není vědomé - mnohé jeho procesy jsou předvědomé (nestojí ve středu pozornosti), v nich stále nevědomě uvažujeme a hledáme řešení problému, které se poté zdá, že přišlo odnikud
superego - kontroluje a cenzuruje ego, nevědomé, absorbce příkazů rodiče opačného pohlaví a identifikace s ním a jeho hodnotami (rozvíjí se tedy na základě oidipovského komplexu), „svědomí“ (nějaký ideál chování) => id usiluje o okamžité uspokojení potřeb ego se snaží podněty udržet na uzdě a nacházet přijatelné formy uspokojení superego kontroluje prostřednictvím přejatých rodičovských hodnot do nevědomí
Teorie instinktů
- spíše „impulz“ nebo „pud“ (nechápal „instinkt“ jako zakódovanou genetickou informaci)
- životní instinkt (= Eros) - podněty k zachování života (např. sexuální pud)
- instinkt smrti (= Thanatos) - impulzy k nepřátelství, sadismu, agresi a sebevražedným sklonům - viděl v něm jediné možné vysvětlení masochismu a jiného chování, které je v rozporu s principem slasti
Úzkost, symptomy, obrany
- pudová touha na základě oidipovského komplexu očekává ublížení –> to způsobuje úzkost a ego proto touhu potlačuje do nevědomí - Co ale dělá psychika s utlumenou energií? - stává se neurotickým symptomem (např. strach z otce je přesměrován na koně -> dítě nemůže ven) => symptom svým způsobem chrání před úzkostí
- vytěsnění je tedy hlavní obranou proti aspektům produkujícím úzkost - působí nevědomě
- „obrany“ = adaptivní způsoby zvládnutí vytěsněného materiálu
- popření - nevnímá realitu, která je zdrojem úzkosti
- racionalizace - jedinec své chování ospravedlňuje na základě přijatelnější pohnutky
- reaktivní výtvor - stavění na odiv přesný opak zdroje úzkosti
- přemístění - zaměření vytěsněných citů k přijatelné náhradě
- intelektualizace - zaměření intelektuálního zájmu na nepřípustnou touhu
- projekce - připisování vlastních nepřijatelných popudů objektům těchto popudů
- sublimace - ego a superego nahrazují nepřijatelné přijatelným
Kritika „vědeckosti“
- psychoanalýzu mnozí považují za nevědeckou - psychoanalytický výzkum není experimentální
- v posledním půlstoletí se vyskytla snaha psychoanalitické závěry potvrdit experimenty
- některé jeho myšlenky byly vyvráceny, spoustu ale i potvrzeno (orální a anální charakter, některé aspekty teorie snů, oidipovský a kastrační komplex - P. Kline)
Verdikt
- všeobecně uznáván pro svůj obrovský přínos pro smýšlení o podstatě člověka
- jeho způsob myšlení proniká do každodenního života (proč se někdo zachoval zrovna takhle, jaký je důvod přeřeknutí a omylů,...)
Měřiči (8)
Galton: přínos matematiky do psychologie
rozdíly v inteligenci jedinců jsou dědičné - lidstvo se posune jen tehdy, když se budou množit ti inteligentní - Jak je ale vybrat?
ztotožňoval ale výjimečnost a úspěch s inteligencí
jako první testoval duševní schopnosti –> ostatní hledali univerzální fakta, on ale sledoval rozdíly u jednotlivců a vztah těchto rozdílů k dalším rysům a schopnostech osob
roku 1859 na něj měl velký vliv Darwin s jeho O původu druhů - dědičnost inteligence
zakládal své teorie na matematice, aby mohl hledat přesné poměry, porovnávat průměry,...
Dědičný génius (1869) - výběr mimořádně nadaných lidí a hledání jim podobných v jejich rodinách (zákon odchylky od průměru - průměr shromažďuje nejvíce lidí)
zakládá své mínění o inteligenci a výjimečnosti na nativismu
vymyslel dotazník (první v historii!), který měl zkoumat nature vs. nurture => dědičnost je základním faktorem vědeckého úspěchu (může ji ale brzdit prostředí)
přišel se slovně asociačními testy (ze kterých se staly hlavní nástroje pro výzkum individuálních rozdílů)
přišel s testováním dvojčat pro výzkum dědičnosti a vlivu prostředí
Terman, Goddard a Yerkes byli členy skupiny, která měla přijít s testu pro armádu (při vstupu USA do války 1917) => „Alpha“ testy se daly použít pro více lidí najednou a nemusel je zadávat zkušený odborník
tyto testy armády podnítili zájem o praktické uplatnění psychologie –> testovalo se naprosto všude v různých školách a státních institucích
testy neměřily jen řadu oddělených mentálních schopností, ale i „obecnou inteligenci“
Rozruch kolem IQ
- testy vyvolaly kritiku - testovaly prý kombinaci vrozených a získaných schopností, čímž zvýhodňovaly „bílou“ střední třídu (Yerkes věřil, že měří jen vrozenou inteligenci)
- 1922 Lipmann kritizuje podobné testy za nálepkování méně výkonných dětí
- testy tím, že měřili získané kulturní informace, znevýhodňovaly přistěhovalce, čímž podněcovaly xenofobní, rasistické a elitářské myšlenky Američanů
- testování začalo ztrácet důvěru psychologů a i „obecné inteligenci“ věřili méně
- přes všechnu kritiku se testy nadále užívají - dobře předpovídají úspěšnost dětí ve škole, do jisté míry skutečně měří vrozenou schopnost (jejíž existence prokázaly testy na dvojčatech)
Behavioristé (9)
Nová odpověď na staré otázky
- mysl je iluzí, žádné netělesné „já“ neexistuje, naše duševní zážitky jsou jen fyziologickými procesy odehrávající se v nervovém systému jako reakce na podněty => odmítání „mentalismu“ (víra v mysl jako samostatnou esenci) (první náznaky koncem 19. století)
- jsou-li lidé příbuzní zvířatům, jejichž chování lze vysvětlit bez mentalistických pojmů, pak to musí jít do jisté míry i u člověka
- mysl můžeme ignorovat, protože není pozorovatelná a není nezbytná k vysvětlení chování => chování je skutečným předmětem psychologie
Thorndike a Pavlov: objevitelé zákonů behaviorismu
- Thorndike
- James ho nadchl pro psychologii
- výzkum instinktivního a inteligentního chování drůbeže –> kuře v bludišti
- sledoval schopnost koček uniknout z „vězení“ (upravená krabice) => teorie konekcionismu: 1. „zákon cviku“ - čím častěji se bude opakovat reakce spjatá s podnětem, tím silnější a delší bude toto spojení
- „zákon účinku“ - účinek jednání (odměna/trest) určuje, zda se dané jednání stane reakcí na podnět
Pavlov
- trval na tom, že je pouze fyziologem studujícím mozkové reflexy, ne psychologem
- koncem 19. století se stává profesorem na Sanktpetěrsburské univerzitě - kde založil Institut experimentální medicíny
- 1904 - Nobelova cena
- při výzkumu trávení (1897-1900) si všiml fenoménu „slinícího psa“ –> „zákon podmiňování“
- jídlo = nepodmíněný podnět - slinění = nepodmíněný reflex (není třeba se jich učit)
- experimentátor rozezněl bzučák a následovalo vhození jídla do misky –> slinění
- zvuk = podmíněný podnět - slinění = podmíněná reflex (naučené)
- nepodmíněná reakce je mozkovým reflexem - podmíněná reakce je výsledkem nové reflexivní dráhy, vytvořené podmiňovacím procesem v mozkové kůře
- rozhodující poznatky:
- časové řazení - neutrální podnět musí předcházet nepodmíněnému podnětu, aby se stal podnětem podmíněným
- vyhasínání - vztah podmíněného podnětu a reakce je nestálý, objevuje-li se jeden bez druhého, může dojít k vyhasnutí
- zobecnění - čím větší je rozdíl mezi novým podnětem a podnětem podmíněným, tím slabší bude podmíněná reakce (jiný tón vyvolá slabší slinění)
- diferenciace - pes je schopný diferencovat podmíněné podněty od sebe
- experimentální neuróza - byl schopný vyvolat neurózu na základě nemožnosti rozeznání podmíněného a neutrálního podnětu
věřil, že veškeré lidské učení je sérií podmíněných reflexů
J. Watson nazval podmíněný reflex „základním kamenem“ behavioristické teorie a metodologie
J. Watson: „Pan Behaviorismus“
- studoval filozofii v Chicagu, ale rychle přešel k psychologii
- 1908 se stává profesorem psychologie
- pokusy s krysami v bludišti (čas průchodu se krátil) –> klíčovým prvkem v procesu krysího učení jsou kinestetické počitky (svalové)
- na základě těchto objevů začíná formulovat psychologii založenou výhradně na pozorovatelném chování - behaviorismus –> 1913 napsal Psychologii z pohledu behavioristy 1. náplní psychologie by mělo být chování (ne vědomí) 2. její metody by měly být objektivní (ne introspektivní) 3. cílem by mělo být předpovídání a ovládání chování
- kritizoval introspekci za neschopnost poskytnou objektivní informace
- odmítal dualistické diskuze
- 1916 začíná pozorovat vývoj dětí od narození do jednoho roku - zjistil, že dítě má jen pár nepodmíněných reflexů a jen tři vrozené emocionální reakce na podněty (strach, zlost, láska) => veškeré další lidské chování tedy považoval za podmíněné
- přelom 1919/1920 experiment vyvolání podmíněné reakce strachu u „Alberta B.“ - rozvinutí strachu z krysy na základě úderů do ocelové tyče, později strach zobecnil na další chlupaté objekty (na tomto experimentu pracoval s Rosalie Raynerovou - aféra s ní ho stála profesorské místo)
- po nuceném odchodu z „akademických kruhů“ se ujímá práce v reklamě
- „dejte mi tucet dětí a já z nich vychovám specialisty v jakékoliv oboru“
- 1957 zlatá medaile za přínos psychologii (od APA)
- později se ukazuje, že S-R řetězce nemohou vysvětlit složitější chování
Trumf behaviorismu
- označoval se za první „skutečně vědeckou psychologii“ –> hlásali, že mohou psychologii vybudovat na základě viditelných a měřitelných dějů
- mysl označovali za „black box“ - záhadný systém, jehož přesná pravidla nejsou důležitá
- úspěch tkví i za válkou vyvolanou nenávistí k Němcům a jejich psychologii
- vládl americké psychologii od 20. do 60. let
- spousta studii se věnovala ne moc poučným tématům
- středem zájmu behavioristů bylo učení, které považovali za řetězec S-R
- potvrzování základních myšlenek (princip diferenciace, zákon účinku, efekt částečného posílení - čím vyšší je očekávání, tím rozvratněji působí změna situace)
Hull a Skinner: velcí neobehavioristé
behavioristé viděli chování jen jako kombinaci svalových a žlázových aktivit
C. Hull
do S-R modelu vnáší faktory (proměnné), které mohou zmnožit, brzdit nebo zastavit formování zvyků (pudy živočicha - hladová x. nažraná krysa, síla posílení,...)
snaha vytvořit neobehavioristickou psychologii podle příkladu fyzikálních věd
B. Skinner
za svého života nejznámějším světovým psychologem
studium psychologie na Harvardu, úprava Thorndikeovy pokusné skřínky
mysl, paměť, myšlení a rozum vůbec neexistují (jsou to jen verbální konstrukce)
snaha určit, jak je chování utvářeno vnějšími příčinami - veškeré chování je způsobeno systémem odměn a trestů
nepravidelné odměny vedou ke slabšímu vyhasínání než pravidelné
„operantní podmiňování“ - odměny jednotlivých částí chování mohou zvíře dovést ke zcela nové výbavě jednání
dobrý tvar –> tendence doplňovat chybějící části do známých útvarů (Lewin si povšiml toho, že číšník si lépe pamatuje účet, který ještě nebyl zaplacen)
vnímání figury a pozadí –> tendence zaměřit se na jednu část a nevnímat pozadí
konstantnost velikosti –> vzdálené objekty vidíme jako stejně velké na základě vztahu k okolí, který vnímáme
Banány mimo dosah a jiné problémy
- zájem o strukturu řešení problému (do té doby se bralo jako řešení jen „pokus omyl“)
- 1914-1920 provádí Köhler výzkumy šimpanzí mentality (šimpanz, banány mimo dosah, tyč, bedna,...) => myšlení „vhledem“ - vytvoření nového pohledu na situaci („objev kompletního řešení s odkazem na celkové rozvržení problému“)
- učení vhledem utváří možnost aplikovat řešení i na jiné problémy
- aplikování köhlerových poznatků na pozdější experimenty s lidmi (Duncker)
- výzkumy dokázaly, že řešení problému lidmi není fixováno na metodu „pokusu omylu“ nebo na podmíněný reflex - vyvolává způsob myšlení na vyšší úrovni, které produkuje nové náhledy, myšlenky a řešení
Učení
- wundtovská psychologie učení téměř neřešila a behavioristé ho omezili na S-R model
- gestaltisté připravili cestu pro kognitivní revoluci v 60. letech a navrátili mysl a učení do zájmu psychologů
- Köhler - naučil kuřata zobat buď ze světlého nebo tmavého pozadí, poté přidal pozadí ještě světlejší a ještě tmavší (behavioristé by předpokládali, že si budou vybírat stále to, na které jsou již naučené) - kuřata si vybrala nové varianty –> Proč? nespojila si jídlo se specifickou barvou, ale se vztahem mezi pozadími (stejný princip poté potvrdily i pokusy s dětmi)
- „vztahy jsou klíčem k vnímání, učení a paměti“
- Koffka 1922 sepisuje první oficiální pojednání tvarové psychologie v angličtině
- 1924 Růst mysli –> 1. instinktivní chování není řetězcem reflexivních reakcí, spuštěných určitým podnětem, ale soustava reflexů zaměřených na určitý cíl 2. většina učení se odehrává prostřednictvím procesů organizace a reorganizace myšlení před přijitím odměny
- 1935 Principy tvarové psychologie –> snaha o shrnutí veškerých gestaltických poznatků
- obsah mysli není něco jiného než vnější svět - je jeho neurologickou napodobeninou
- „způsobem analogickým k operacím silových polí třídíme naše zkušenosti do skupin a kategorií, reorganizujeme je - vždy hledáme nejjednodušší a nejúčelnější konstrukty obsahu naší mysli“
- fyziologickým základem paměti je vyrývání stop v centrálním nervovém systému
- nové zkušenosti se vzájemně ovlivňují se starými „stopami“ –> toto ovlivňování je příčinnou duševního vývoje a proto se lépe pamatují smysluplné věci, protože spolu mají vztah
Selhání a úspěch
- vymizela v polovině třicátých let, protože její představitelé opouštěli Německo
- po několika desetiletí se některé gestaltické myšlenky experimentálně potvrdily
- ve státech se kvůli behaviorismus nikdy nestal dominujícím směrem
- gestaltické myšlenky se ale stávají součástí hlavního psychologického proudu:
- Vnímání - výzkum vnímání se nadále ubíral směrem, který vytyčil gestalt
- mechanistická teorie nemohla osvětlit zrakové klamy, odhadování velikosti, zjevný pohyb, barevnou konstantnost,... –> to zvládla až kognitivní psychologie
- Řešení problémů - výzkumy způsobů, jakými řeší problémy lidé, pokračují gestaltickou cestou
- Paměť - tvarová psychologie obnovila perspektivu ke zkoumání širších aspektů paměti –> sítě významů, co níž vplétáme nový materiál => vrátili vědomí a mysl mezi psychologické pojmy
- Vnímání - výzkum vnímání se nadále ubíral směrem, který vytyčil gestalt
3. část - Vývojáři a specialisté
Rozštěpení psychologie (úvod)
- spoustu teorií vysvětlujících dílčí jevy, ale žádná sjednocující
Osobnostní psychologové (11)
Historie zkoumání osobnosti
- Co je příčinou rozdílů ve vlastnostech a chování jednotlivých lidí?
- studium osobnosti = jeden z nejdůležitějších oborů psychologie
- již od 10. století př.n. se lidé snaží na základě postavení planet odhadnout osobnostní rysy
- fyziognomie - (Pythagoras,...) rysy tváře vypovídají o povaze člověka
- frenologie - (19. století) tvar lebky je způsobem vyvinutí jistých aspektů osobnosti
- nejznámější teorie je Galénova s převládající tělní tekutinou
- Thomaisus - (16.-17 století) vypracoval schéma měření osobnosti, kde se rysům přisuzovaly číselné skóry (předzvěst dnešních posuzovacích škál)
- Je lidská povaha určena zevnitř, nebo zvenčí? - „dispozicionisté“ x. „situacionalisté“
Základní jednotky osobnosti
- psychoanalytické poznatky o osobnosti nebyly kvantitativně měřitelné
- 1917 Woodworth - jeden z prvních testů osobnosti
- 1931 Bernreuter - odpověď udávala skór pro „introverzi“, „dominanci“, „samostatnost“, „neuroticismus“
- Allport - Osobnost: Psychologický výklad - dispozicionismus
- důraz na zkoumání vědomí a přístupných informací
- důkaz existence rysů (pravidelného chování v určitém typu situace)
- rysy člověka jsou uspořádány do strukturované konfigurace: 1. kardinální rys (hlavní vlastnost) - 2. centrální rysy (běžné ohniska života člověka) - 3. sekundární rysy (vyvolány specifickým podnětem)
- rys = stálá a základní jednotka osobnosti
Měření osobnosti
Osobní záznamy a historie
- analýza osobnosti na základě dopisů, memoárů, životopisů, deníků, atd. není konzistentním přístupem ke zjištění objektivně vnímatelných rysů
Rozhovor
- nejběžnější + nejméně efektivní metoda hodnocení osobnosti
- hodnocení člověka na základě takto získaných informací je subjektivní
Posouzení pozorovateli
- lidé mají vlastní styl posuzování vlastností
- výsledky mohou podléhat „haló efektu“ (vysoké hodnocení v jednom aspektu vede k vysokému hodnocení i v ostatních)
- málo reliabilní (konzistentní odpovědi opakovaně v čase) i validní (měří to, co skutečně měřit má)
Dotazník
- nejběžnější nástroj hodnocení osobnosti
- např. „Minesotský vícefázový osobnostní inventář“ –> měří hypochondrii, depresi, hysterii, psychopatickou deviaci, maskulinitu-femininitu, paranoiu, psychastenii, schizofrenii, hypománii, sociální introverzi => empiricky prokázaná reliabilita měření
- ale! - je velmi dlouhý, může být dotěrný, urážlivý
- 1949 - „Ústav pro hodnocení a výzkum osobnosti“ –> vyvinout lepší metody pro hodnocení osobnosti
Thomas, Chessová - výzkum individuálních temperamentových rozdílů u novorozenců –> asi 2/3 dětí vykazují charakteristický temperament už brzo po narození (=> tyto temperamenty přetrvávaly do dospělosti, pokud nebyly změněny nějakou zásadní událostí typu úmrtí blízkého)
výzkumy v genetice chování –> čím bližší příbuzenství, tím více společných genů a psychologicky bližší (výzkumy oddělených jednovaječných dvojčat) => asi 50% osobnosti je způsobeno dědičností (podobně inteligence, jazykové schopnosti, sociální postoje,...)
Loehlin - dědičnost vysvětluje asi 40% osobnosti
Čerstvé zprávy z přední linie
- extrovertně orientovaní lidé vykazují větší životní spokojenost
- některé rysy osobnosti podle výzkumů mohou zvyšovat šance na různá onemocnění
- Seligman, Peterson, Vaillant –> pesimističtí lidé mají tendence být častěji nemocní
- Eysenck - silná souvislost mezi určitými osobnostmi a konkrétními chorobami
- „Velká pětka“ = základní dimenze osobnosti => extroverze, neuroticsmus, otevřenost ke zkušenosti, sympatičnost, svědomitost
- situacionalismus x. dispozicionismus => interakcionismus - chování pramení z interakce mezi situací a osobností
- dnes se na chování dívá jako na výsledek interakce vrozeného temperamentu a všech zkušeností daného jedince
Vývojoví psychologové (12)
„Velké duby rostou z malých žaludů“ - anglické přísloví
- veliká různorodost v realizaci experimentů - nelze si o psychologii udělat obrázek jako o „typické vědě bílých plášťů“
- zabývá se vším tím, co nás dělá takové, jací jsme
- do 17. století byly děti považovány za „zmenšené dospělé“ (- Locke –> „dítě je nepopsaný list“)
Počátky vývojové/dětské psychologie
- G Hall - prováděl dotazníkový výzkum myšlení žáků –> uvedení směru dětské psychologie
- ve 20. letech se „dětská psychologie“ orientovala jen na výzkum a nepřinesla žádnou teorii
- od 20. do 50. let se psychologové zaměřují na určení norem chování a schopností, které by dítě v každém důležitém okamžiku mělo zvládat –> nezájem o vývojovou teorii
- na různých univerzitách se začíná s longitudinálními testy
Jean Piaget
obrovský přínos pro vývojovou psychologii
trávil spoustu času s dětmi pouhým vyptáváním, hraním si s nimi, apod. –> čímž dospěl k několika významným objevům (uvědomění si existence předmětu i po jeho zmizení od 9. měsíce,...)
„mysl prostřednictvím interakcí s okolím prochází posloupností přeměn“ –> prožitky pouze neshromažďuje, ale je jimi formována
vývoj je výsledkem neustále se měnící interakce mezi organismem a prostředím –> mysl se přizpůsobuje zkušenostem a interaguje odlišným způsobem - znovu se přizpůsobuje –> takto dál dokud nedosáhne stavu dospělosti
=> „asimilace“ a „akomodace“ –> dítě asimiluje novou zkušenost, která je v rozporu s jeho dosavadním předpokladem - akomoduje (reorganizuje) svou mysl tak, aby obsáhla i novou zkušenost
prvním, kdo identifikoval a popsal „vývojová stadia“:
- Senzomotorické (narození - 18-24 měsíců)
- novorozenci si uvědomují pouze své počitky a nespojují je s vnějšími předměty
- postupně se učí věci poznávat cucáním, třesením s nimi, mlácením,...
- těmito zážitky si dítě utváří zásobu mentálních obrazů –> dosažení „stálosti předmětu“ (uvědomění si, že předmět stále existuje, i když jeho vjem se ztratil)
- Senzomotorické (narození - 18-24 měsíců)
ke konci stadia děti začínají užívat získané informace k řešení problémů o fyzických předmětech –> dítě získává schopnost představit si nebo předvídat výsledky určitého chování a provádět v duchu pokusy metodou pokus omyl
Předoperační (24 měsíců - 7 let)
rychle si osvojuje obrazy, pojmy, slova a stává se schopnějším mluvit a přemýšlet o vnějších předmětech jako symbolech –> schopnost mluvit a přemýšlet o nepřítomných věcech nebo budoucnosti/minulosti
dítě nedokáže provádět operace s pojmy jako jsou: příčinnost, množství, čas, vratnost, porovnání a úhel pohledu –> „předoperační stadium“
proto si dítě myslí, že vody přelité do vysoké a úzké nádoby je více
stále je egocentrické => „neschopnost představit si, jak věci vypadají z jiné perspektivy“
Konkrétní operace (7-12 let)
schopnost počítání, klasifikace - chápou vztahy a přemýšlejí o nich
schopnost obrátit v duchu postup (přelít vodu zpět do menší a širší nádoby)
uvědomění, že události mimo ně mají své vnější příčiny a lepší představa věcí z jiné perspektivy
stále bez deduktivního usuzování
neschopnost postupovat systematicky při řešení složitějších problémů
Formální operace (od 12 let)
schopnost přemýšlet o abstraktních vztazích (podíly, pravděpodobnost,...)
dovedou formulovat hypotézy a systematicky zkoumat různé možnosti
schopnost vyvozovat závěry z pouhých možností
vnímání nesouladu mezi vlastními názory a pravou předkládanou okolím
Zrání
- –> tělesné růstové procesy, které automaticky způsobují změny chování
- otázka vlivů biologických a učení
- 1932 McGrawová - jedno z dvojčat podrobila „výcviku“ druhé nechala být si samo –> získaný náskok je pravděpodobně jen dočasný
- 1932 Dennis - snaha o deprivace dvojčat o veškeré podněty a učení (nehráli si s nimi,...) –> určité chování se dítě naučí samo (křik, smích,...), jinak je ale zaostalé
- Lorenz - v „kritickém období“ se obraz náseldované bytosti zafixuje v nervovém systému –> housata následují první věc, co vidí – jeho
- Hess - podobný výzkum jako Lorenz –> nervový systém káčat je naprogramován, aby reagoval na pohybující se předměty - konkrétní cíl se ale nejlépe vtiskne v jistém časovém intervalu => hypotéza, že vztah mezi matkou a dítětem se nejlépe tvoří v prvních hodinách po porodu (připoutání však takto funguje jen u matky, dítě se poutá po dobu několika měsíců)
- 1961 Fantz - už dvouměsíční dítě se umí zaměřit na zajímavější podnět
- s rozvojem neurologie začíná být jasné, jak přesně zrání a zkušenost v mozkových tkáních interagují => zrání poskytuje množství „stezek“ mezi nimiž si zkušenost vybírá ty, které „vypálí“ (deprivované kočky nejsou schopny svou vadu vnímání nikdy dohonit,...)
- zážitky umožňují vybudovat mnohem specifičtější schopnosti, než by udělala pouhá „genetika“
Vývoj osobnosti
- své teorie staví na pozorování dětí (narozdíl od psychoanalýzy - ta pracuje s dospělými)
- 1932 Bowlby - děti z ústavů zaostávají v citovém vývoji následkem absence vazby na matku –> dítě je geneticky naprogramované k projevům, které přivolávají péči a matčina péče v „citlivém období“ navozuje citovou vazbu (bez ní bude dítě náchylné k psychopatologii)
- Ainsworthová - „neznámá situace“ –> dítě a matka jsou v místnosti a odehrávají se určité scénáře - při odchodu matky dítě (8 měsíců - 2 roky) pláče - separační úzkost - příchod neznámé osoby vyvolá u dítěte (7-8 měsíců) pláč - „strach z cizince“ - při návratu matky do místnosti se dítě projevuje:
M. Hunt - Dějiny psychologie
Course: Dějiny psychologie (PSBA002)
University: Masarykova univerzita
This is a preview
Access to all documents
Get Unlimited Downloads
Improve your grades
This is a preview
Access to all documents
Get Unlimited Downloads
Improve your grades
Why is this page out of focus?
This is a preview
Access to all documents
Get Unlimited Downloads
Improve your grades
Why is this page out of focus?
This is a preview
Access to all documents
Get Unlimited Downloads
Improve your grades
Why is this page out of focus?
This is a preview
Access to all documents
Get Unlimited Downloads
Improve your grades
Why is this page out of focus?
This is a preview
Access to all documents
Get Unlimited Downloads
Improve your grades
Why is this page out of focus?
This is a preview
Access to all documents
Get Unlimited Downloads
Improve your grades
Why is this page out of focus?
This is a preview
Access to all documents
Get Unlimited Downloads
Improve your grades
Why is this page out of focus?
This is a preview
Access to all documents
Get Unlimited Downloads
Improve your grades
Why is this page out of focus?
This is a preview
Access to all documents
Get Unlimited Downloads
Improve your grades
Why is this page out of focus?
This is a preview
Access to all documents
Get Unlimited Downloads
Improve your grades
Why is this page out of focus?
This is a preview
Access to all documents
Get Unlimited Downloads
Improve your grades
Why is this page out of focus?
This is a preview
Access to all documents
Get Unlimited Downloads
Improve your grades
Why is this page out of focus?
This is a preview
Access to all documents
Get Unlimited Downloads
Improve your grades
Why is this page out of focus?
This is a preview
Access to all documents
Get Unlimited Downloads
Improve your grades
Why is this page out of focus?
This is a preview
Access to all documents
Get Unlimited Downloads
Improve your grades
Why is this page out of focus?
This is a preview
Access to all documents
Get Unlimited Downloads
Improve your grades
Why is this page out of focus?
This is a preview
Access to all documents
Get Unlimited Downloads
Improve your grades
Why is this page out of focus?
This is a preview
Access to all documents
Get Unlimited Downloads
Improve your grades
Why is this page out of focus?
This is a preview
Access to all documents
Get Unlimited Downloads
Improve your grades
Why is this page out of focus?
This is a preview
Access to all documents
Get Unlimited Downloads
Improve your grades
Why is this page out of focus?
This is a preview
Access to all documents
Get Unlimited Downloads
Improve your grades